Roztřídil jsem hudbu podle úrovně jejího přiznání: hloubky a procítěnosti úrovně basů. Podle typu její obnaženosti jsem ji následně citlivě roztřídil do 5 definovaných skupin.
Čím dál častěji se ve svém životě vyhýbám racionálnímu uvažování a raději dávám přednost emoční vůli. Právě díky ní se v kolikrát běžné praxi setkávám s apaticky rozlišenými emočními obory. – jako třeba s hudbou.
Rozhodl jsem se proto hudbu začít členit na základě intenzity předávání emocí. V tomto měsíci jsem tomu věnoval mnoho času: pochopení vnímání racionálně ustandardizovaných oborů(, které přitom měly být vždy vnímané především emocemi). Konkrétně tedy hudbu.
Dle mé teorie racionálně smýšlející publikum odsoudilo emoční hudbu natolik, že se emoční část raději přizpůsobila hlučnějším racionálně smýšlejícím davům, které potřebují v písni (racionální a) opodstatněný text. …protože zkrátka neumějí pochopit (emoční) podtext hudby.
Vytvořil jsem proto stupnici – pyramidu hudby:
(Vzhledem k tomu, že jsem vše vymyslel já, určil jsem sám i jména kategorií)
…kde nejvyšší stupeň (5.) pracuje s nejvíce emočně vnímanou položkou – basy. Již se ukázaly studie, které potvrdily, že basy umějí stimulovat mozek tak, aby vypouštěl více endorfinu – tedy hormonu štěstí. Proč tomu tak je? Od útlého věku je náš život spojený s relativně pomalu bijícími rezonancemi – už jako malý plod v děloze své matky jsme slyšeli pomalu bijící tlukot jejího srdce.
Občas si připadám šťastný a občas úplně na dně. To asi každý. Důležité je srovnat se se svými emocemi. Kouzlo hlubokých basů, které uvolňuje endorfin totiž nespočívá pouze ve výplachu pozitivní energie. Znamená to výplach všech emocí, které může každý vnímat individuálně. Třeba mně to prohlubuje intenzitu rozdílových emocí. V dobré náladě mi ji to zlepší a v krizi dá pocítit pachuť dna. Díky tomu se mé emoce více stabilizují. Díky této technice umím jasně nadefinovat rozsah daných emocí. Antonymem této myšlenkové teorie je pak racionalizace hudby, kdy “bohem” všeho racionálního je nejpopulárnější hudba, tedy POP.
- Popík je o jediném, racionálové se utvrzují ve svém vkusu tak dlouho, až tomu sami společně uvěří. Do tohoto playlistu řadím to, co mě z týhle džungle aspoň trochu baví. Může se prostřídat i pár českých písniček. (Jedná se o racionální avšak líbivou hudbu)
- Stále nemusím však chtít vnímat pouze tlukot dunivých basů – aha, proto tu mám melodie, klavírní skladby či procítěnou klasiku. (Jde o líbivou hudbu, kdy není upřednostňována emocionální složka)
- Chci si pustit noblesní hudbu, která už potřebuje občas sílu dunivější aparatury? V playlistu serene rise z části uslyšíš i rap a dokonce i house, jedná se však často o hudbu zatíženou textací. …racionálové se ji budou snažit neustále chápat. Ale jako emocionál si tam najdete spoustu příjemných prvků. (Jde o racionální hudbu s basovým podtextem)
- Při poslechu tohoto playlistu je racionál nejspíš ožralej (a nebo v horším stavu). Občas potřebuje slyšet ozvěny a taky pár slov. Pure nabízí přesně to a možná i méně, ale pro člověka neprahnoucím po racionálních textech, úměrně o to více! (Jde o téměř nerušený poslech basů)
- Racionál je buď vyřazenej z provozu a nebo jste potkal, světe div se, emocionálně vnímavého člověka. Při poslechu luminous mind se Vaše emoce obnaží nejvíce. Když budeš na dně, tady se potopíš níž a když jsi štastnej, najdeš se v tom mnohem šťastnější. (Jde o racionálně nerušený poslech basů)
Díky tomu, že jsem schopný natáhnout amplitudu rozdílu na pohybující se sinusoidě blaha a emocionální žumpy, jsem i díky tomu schopný znát přesnější rozsahy jednotlivých emočních stavů. Díky tomu jsem pak schopnější rozeznat a identifikovat správná emoční rozhodnutí. Čím více amplitudu emocí roztáhnu, tím spíše budu konat správné emoční soudy.
Jak tvrdí má blízká kamarádka: …je pravda, že s touto teorií nepřicházím první. Přišli na to už tanečníci, kteří svými pohyby popisují dané emoce hudby. Já o tom pouze první píšu. …a možná ani to ne… 🙂