Nedávno jsem četl Napoleonův citát:
„Láska má být prožitkem, nikoliv mukou“
Je to asi blbost. Nic ta kombinace slov neznamená. Opravdu? Cítím v té kombinaci slov něco ukrytého. Moudro? ….které se dá jednoduše aplikovat na dnešní společnost. Tato slova jsou možná prostá, lehká a bez hlubokého poznání. Ale mně připomínají, co víme všichni už hodně dlouho. Dnešní společnost, není to žádnou novinou, zapomněla milovat.
Pro lásku má hodně lidí mnoho různých vysvětlení. A jak už tomu bývá, každý pes – jiná ves.
Někteří lidé milují své domácí mazlíčky, někteří jídlo a ti, jako já, milují spánek. Můžete milovat své životní partnery, milenky a třeba i západy slunce. A stejně tak, jako my, lidé, milujeme jiné, i my chceme být milováni.
Již vidíte tu chybu? Stále ne? Známe lásku z filmů, knih, z písniček, které hrají v éteru. Mohl bych uvést tisíce příkladů, ale já si vyberu jeden. Od zpěváka jménem Bono z kapely U2. V jedné ze svých nejpopulárnějších písní zpívá: „I can’t live with or without you“. Cítíte tu beznaděj? Celý život místo té krásy lásku vnímáme jen jako bezmoc.
Je láska nemocí moderní doby?
Můj děda se mě dříve často ptával: „Už máš nějakou dívku?“ Nesnášel jsem to. Vždycky jsem musel sklonit hlavu a říct bolestivé ne. Jako bych měl trpět za to, že jsem ještě nepotkal někoho, s kým bych chtěl opravdu trávit svůj čas. Nejvíce jsem nesnášel ono UŽ. Jako by to byl závod. V lásce nejde být první. S láskou sice můžete vyhrát, ale ono UŽ vám k tomu nijak nepomůže.
Můžeme jít ještě hlouběji. Proč lásku vnímáme tak špatně? PROTOŽE I MY CHCEME BÝT MILOVÁNI. Všichni partneři si dávají své přezdívky „moje přítelkyně“, „moje princezna“, „moje štěstí“. MOJE! Slyšíte to? Jsi MŮJ důvod vstát ráno z postele. Jsi MŮJ přítel. Jsi MOJE přítelkyně. Co znamená moje?
Lásku nejde vlastnit! Láska je otevřený cit vyjadřující naše emoce, naši náklonost k danému jedinci. Nemůžeme si lidi přivlastnit jen abychom byli milováni. To je lakomé. To není láska.
Nevyrovnaní lidé neumějí milovat
Kdo je dneska vyrovnaný? Kdo z vás v životě opravdu někdy někoho miloval? Láska není cit, je to stav mysli, který ovládá všechna vaše rozhodnutí. Láska v nesprávných rukou zabijí, občas doslova.
Spousty lidí spáchalo vraždu z vášně. Partnerka mu smilnila nebo on smilnil jí. Jak může člověk zabít někoho, koho miloval? Byla to opravdu láska? …nebo jen miloval představu, že je pro někoho důležitý? Že pro někoho znamená něco víc?
Co je láska? K tomu, abychom pocítili lásku, se musíme odpoutat od onoho beznadějného pojetí, od toho, co nám Hollywood, rádia a vlastně všichni okolo vnucují. K tomu, abychom milovali, se nám nemusí láska vracet. Můžeme milovat jen, protože chceme milovat. Láska není investice, u které si spočítáte návratnost.
Není úplně správné si myslet, že můžeme někoho vlastnit, někoho měnit. Už jste také slyšeli o manželkách či dívkách, které si své partnery vychovávají k obrazu svému? Ony vlastně své partnery nemilují proto, jací jsou, ale proto, jací by mohli být. Jak tyto dívky mohou napravovat jiné, když neumějí žít ani samy se sebou? Jsou to jen nevyrovnaní lidé, kteří mají potřebu někoho mít jen proto, aby nebyli sami.
Každý člověk je unikát, šperk v podobě diamantu. Pokud budete tyto diamanty brousit příliš dlouho, nakonec vám zbyde jen hromada prachu. Měnit své okolí k obrazu svému je sobecké. Tomu se musíme vyhnout.
Když se vám rozbije auto, jedete do servisu. Ale láska nemá doktory
Jak si můžeme myslet, že můžeme napravit někoho jiného, když neumíme žít ani sami se sebou? Nejdříve musíme začít u sebe. Lidé se musí naučit milovat. V momentě, kdy my sami se naučíme vnímat sami sebe – naučíme se přijímat i chyby ostatních. Budeme milovat své blízké, aniž bychom očekávali, že oni budou milovat nás.
Lidé by neměli hledat lásku. Měli by se otevřít, vnímat svět kolem sebe, vnímat ostatní a být sami se sebou šťastní. Ta pravá láska přijde až poté, co se toto naučíme. V ten moment, kdy z nás začne vyzařovat, jací opravdu jsme, kdy z nás začne vyzařovat naše duše, až v ten moment dokážeme najít tu svou spřízněnou duši.
Pokud se lidstvo nenaučí skutečně milovat, lásku zničí.
Láska je něco, co nelze vysvětlit. Dodnes ani nevíme, kde láska vlastně vzniká, kde jí cítíme a v jaké části mozku se skutečně odehrává. Je to pocit podobný účinkům návykových látek typu kokain a heroin. Lásku narozdíl od drog zakázat nemůžeme. Ale i drogy společně s láskou nejsou vždy zlé. Drogy pomáhají lékařům denodenně zachraňovat naše životy. Při špatném používání drog může člověk umřít, s láskou je to stejné.
Možná se utápím v hluboké utopií svých naivních představ o ideálním světe. Ale položte si otázku vy, ve kterém z těch světů by se žilo lépe vám? Christian Dosoudil