Letos v létě se mi převrátil život na ruby. Životní lekce, která nabrala podobu traumat i mnoha probdělých nocí. A nekončící úzkosti. Ta mi nedovolila si od ní odpočinout ani na vteřinu. Začal jsem nahlížet na svět trochu jinak. Bylo potřeba se oklepat a začít jednat. Vždyť takhle se přeci nedá žít, to není život – to je boj! Začal jsem konečně makat na svém největším životním projektu! Na sobě…
Vybudoval jsem si nové návyky skrze nově objevené koníčky. Ty mi umožňují duševně růst. Mezi ně jsem zařadil kromě sportu a četby i 2 techniky, které mi pomohly najít cestu ven z nekončící temnoty.
Lekce 1 – svoboda cítění
Momentálně medituji již přes 4 měsíce každý den. Skrz hluboká dechová cvičení, intenzivního focusu na pozici třetího oka, ale i čistící techniku s využitím síly zelené energie jsem dokázal najít vnitřní klid. V přítomnosti totiž neexistují žádné pochyby o budoucnosti ani bolest z minulosti. V přítomnosti člověk prostě je.
A tak jsem se naučil být alespoň těch pár chvil při meditaci v klidu. Právě díky tomuto klidu jsem v sobě začal objevovat novou schopnost. Ta mi umožňuje se svobodně rozhodovat při prožívání jednotlivých životních eskapádách.
Ptám se sám sebe, kde je hranice toho, co mě dokáže rozhodit?
- Je to drzý pán, co mi sebere místo při parkování?
- Slečna, co přes vlastní odraz nevidí svět a strčí do mě v obchodě. A ještě je pak sprostá?
anebo
- Kolega v práci, který mě neustále chytá za slovo a snaží se mi ukázat mou neschpnost a tím pádem svojí nadřazenost?
Věřím, že každý z nás má svobodné právo se rozhodnout, jak s kterým podnětem naloží!
Jediný, kdo může rozhodnout o tom, co mě vytočí jsem přeci já. Ani drzý pán, ani zahleděná slečna a dokonce ani rýpavý kolega, kterého si nadevše vážím o tom zbla mohou rozhodnout. To jak se cítím, je moje zodpovědnost a já jí přijímám v celém rozsahu. Protože tu vinu za to jak se cítím, nemohu svalit na nikoho jiného než sebe. A pokud se rozhodnu být naštvaný, tak jedině proto, že naštvaný být chci! A funguje to i obráceně.
Lekce 2 – nový přítel
Našel jsem zalíbení v novém příteli. Obecně ho lidé nemají moc v lásce… a jeho přítomnosti se vyhýbají. Ale já jeho objetí začal milovat. Vždy mě zahřeje tak nějak zevnitř. Přes nespočet jemu vlastních jmen, já sám mu říkám Chlad.
V srpnu když řeka měla 17 stupňů, jsem velkolepě prohlašoval, že se do řeky budu chodit koupat až do jara. Možná jsem tomu v tu chvíli ani sám nevěřil, ale je druhá polovina prosince a já v této činnosti nepolevuji. V neděli 26. prosince mám v plánu se zúčasnit Memoriálu Štěpána Poláka, tj. 100m v chladné (4 stupňové) Vltavě. Na toto památeční setkání se svým přítelem se moc těším. Ikdyž to pro mě nebude zase takový výkon, tuhle vzdálenost plavu ve Vltavě 3x-4x týdně.
Zrovna Chladu jsem se celý život vyhýbal. Ale díky vzplanutí této nové vášně jsem si uvědomil důležitou pravdu. S chladem se lze kamarádit, dokonce se můžeme stát dobrými přáteli. Totiž v té chladné vodě ze mě opadají všechny starosti a řeším pouze přítomnost. Jsem v tu chvíli sám před sebou nahý.
Prvním krokem ke spřátelení se je uklidnit si vědomí. Pochopit, co se s tělem zrovna v tu chvíli děje. Nepodlehnout reakci podněcující útěk. V momentě, kdy si vyjmenuji všechny pocity, které se mi promítnou hlavou:
- útěk
- zima
- třas
- zdrhni hned
- větší zima
- kurevsky velká zima omg!
- a ještě víc
…tak najednou tam jsme už jenom já a můj nový kámoš Chlad. A ten mě vždy tak příjemně obejme. Vždy když jsme spolu, tak pozoruji, jak najednou začne proudit energie z mého nitra, která se dere na povrch ven. V ten moment se dostávám do stavu nejvyšší vyrovnanosti. V tu chvíli jsem vytržený z kontextu, necítím úzkost, ani stress. Cítím pouze tu energii a spojení s přítomností, jako by se na pár chvil zastavil čas! Mohu opravdu tvrdit, že jsem se s Chladem skamarádil.
Lekce 3 – umění milovat
Třetí lekce je syntézou těch předchozích, proto je zopakuji.
- vím, že všechny emoce, které prožívám, jsou emoce, které prožívat chci
- vím, že i s nepříjemnou emocí chladu se mohu skamarádit
Na začátku prosince jsme s přáteli podnikli výlet do Krkonoš, bez telefonu a já trochu i bez nálady. I přes očekávání hezkého zážitku jsem se tehdy necítil dobře. Co mi byly v tomto případě ty předchozí lekce platné?
Tehdy připadlo mnoho sněhu a já se šel projít do zmrzlé zapadané bažiny. Čistil jsem si tehdy hlavu a byl jsem sám – ikdyž vlastně jsem tam ani tak docela sám nebyl – byl jsem tam s přítelem Chladem. A tehdy mi to došlo!
Když jsem se dokázal skamarádit s Chladem, proč bych se nemohl spřátelit i s dalšími emocemi, které jsem neměl 2x v lásce? A tak to začlo. Po návratu do Prahy jsem si vytvořil na zrcadle v ložnici afirmaci:
„Jsem dobrý přítel
se všemi emocemi“
Tu si nyní každý den opakuji. Najednou, když se u mě objeví pocit úzkosti, obavy či strach z nepřijatelné budoucnosti, uvědomím si pravdu. Prožívám úžasný fenomén, díky kterému se cítím tak, jak se cítím. Vlastně z toho mám najednou radost, že se necítím dobře. Jsem dobrý člověk a všechny tyto emoce prožívají pouze dobří lidé. Psychopaté by se tak zajisté necítili. A to, že se tak cítím, je jen další důkaz podporující mou hypotézu. Nyní když přijde jakákoliv obava, zlost či rozpaky, jdu postavit do kuchyně na čaj. Vždyť budeme raději přáteli, než abych byl naštvaný, že se tak cítím.
Když jsem si tuto pravdu uvědomil poprvé, byl jsem momentálně vzteky bez sebe. Najednou se mi však vyronily slzy štěstí. Měl jsem radost, že cítím vztek a zlost. Bodejď bych se taky tak necítil, to je v pořádku. Ale proč bych se z toho nemohl radovat? To nevím, nakonec mi to opravdu zlepšilo den!
Tato lekce mě naučila milovat každý fenomén, který v životě prožívám. Věřím, že naučit se přistupovat ke všemu s láskou je cesta k dlouhodobé a udržitelné spokojenosti. Zrovna se to učím.
_____________________________________________________________________________
Poznámka pod čarou
O meditaci jsem se dozvěděl už dávno. Nevědomě jsem meditoval už o mnoho let dříve, zklidňující dechové techniky mě provázejí již několik let. O vědomou meditaci jsem se nicméně pokusil poprvé teprve vloni. Ale zvyk mi tehdy moc dlouho nevydržel.
Do řeky se chodím koupat už pár let, nicméně až do letoška to pro mě byl fenomén týkající se pouze letních měsíců. Nejčastěji jsem chodil s kolegou z práce do Žlutých lázní. Za to vděčím zejména jemu, mě by to jinak nenapadlo.
_____________________________________________________________________________
Aktualizace – První publikace proběhla 19.12.2021, příspěvek byl dne 6.2.2022 doplněn o aktualizaci pod čarou.
S touto myšlenkou jsem vystoupil v podnikatelském klubu Plexus, záznam je ke zhlédnutí zde.