Víte kde končí Vaše komfortní zóna? V pěti letech bych vám odpověděl úplně přesně: za hranicí plotu naší zahrady. Nebo tak nějak si to alespoň pamatuji. Veškerý pobyt ve společnosti je náročný a svým způsobem každá životní éra umí být výzvou. Postupně jsem dospěl a brzy začnu stárnout. Komfortní zóna se mi posunula a dnes se už venku za plotem nebojím. Život mi už mnoho výzev připravil a spoustu nových jistě ještě chystá.
Dnes se cítím nejpříjemněji ve svém pokoji – vybavením možná leckomu připomíná prodejnu s osvětlením, ale pro mě je to definice oblíbeného místa. Zvláště, přidáme-li k tomu nedělní ráno a mě v županu, jak se vracím po ranní sprše do svého pokoje. Tak bych definoval své komfortní prostředí.
Dříve, když jsem ještě nebyl zvyklý na spolubydlící (žiji ve sdílené domácnosti) bylo pro mě trochu diskomfortní se v chodbě potkat s člověkem, který mě předtím v županu nikdy neviděl. Trochu facka. – A DNES? Už nic… potkáváme se a je mi to fuk. V županu se cítím dobře, ať jsem kdekoliv v bytě.
Myslím, že tuhle paralelu si ve svém životě pamatuji. Ano, když obléknu svůj župan, jako bych si oblékl své pětileté já: “Bál jsem se jít za hranice svého pokoje”, “Dnes se bojím jít za hranice našeho bytu.” Opět jsem našel již dříve zapomenutou komfortní zónu.
Takhle to trvalo až do letošního října, kdy jsem se vydal za pomyslný plot.
Zvoní mi telefon, je nedělní ráno a já stojím ve svém županu na mém oblíbeném místě. “Za minutu jsme u tebe se psem. Skoč si pro něj dolů! Pospícháme!” Obuju si tedy pantofle a běžím pro něj, ani jsem si to neuvědomil. A tak teď stojím se psem na chodníku – v županu. Rovnou jsem ho vyvenčil, byl rád! Obešli jsme kostel, na který se koukáme z okna bytu. Celkem odvaha na první výlet za plotem.
Měl jsem ale štěstí – naštěstí jsem nepotkal žádnou naší sousedku. Asi bych se před ní styděl. A co když by se tím opět má hranice komfortní zóny posunula?
Svěřil jsem se s touto historkou svým spolubydlícím a oni mě podpořili. Chtějí jít v tomhle úboru (tedy županech) na víno. Bojím se, aby mě na tenhle výlet do léta nepřesvědčili. Jsou určité hranice komfortu, za které se vydat nepotřebuji..? A nebo jednou půjdu v županu na pohovor? A nechám se v něm i pohřbít?
A co čas? Spraví to? Budou i doby, kdy se zase budu bát být za plotem?
_____________________________________________________________________________
Dovětek autora pod čarou:
Myslím si, že mám komfortní zónu velmi širokou. A není úplně snadné z ní vystoupit. Na této práci se snažím demonstrovat, proč je dobré v ní občas zůstat a nevystupovat z ní.